Nikdy nevíš

1.   Chvíli se vleče, chvíli utíká,

      jako potok v horách jako řeka široká      

      ta už se nezastaví, až v moři.

      Chvíli je tady náruč otvírá,

      pak se náhle ztratí stejně nikdy nevíš kam,

      a už tu není, už nic nemáš.

R:  Protože nic nejde mít napořád  

     ve své duši, ve své mysli, je tak zmatená.

     nadosah je nejvíc vzdálené

     nemůžeš mít, to co tě má.

2. Ticho se s tichem proplétá,

    možná že se skrývá někde uvnitř v mezerách

    mezi slovy, mezi řádky.

    Až tě to hledání unaví

    a až si lehneš, hned se k tobě snáší do trávy

    tak jako rosa, jako motýl.

R:  Protože nic...

3.  Pole se ke žním bělají,

     pšenice a koukol se konečně dočkají

     a půjdou spolu, půjdou od sebe.

     Ty jsi ten koukol i ta pšenice,

     chvíli padáš do tmy pak zas´ padáš do slunce

     stejně nic nevidíš, stejně nic nemáš.

R:  Protože nic...

4.  Vždyť jenom mezi dvěma kameny

     můžeš umlít mouku bílou jak to znamení

     Boží touhy, Boží lásky.

     Hlas tichý přichází až na konci,

     možná, že z nás budou páni možná žebráci

     to nikdy nevíš, nikdy nevíš.

R:  Protože nic...

91)                                                                                        8/2008